?> Emila Medková a Vilém Reichmann
Muzeum Rýmařov

 

Městské muzeum Rýmařov,

příspěvková organizace

nám. Míru 6

Rýmařov 79501

tel.: 554 254 382
IČ: 75037947
email: muzeum@inforymarov.cz

Otevírací doba:


pondělí a státní svátky zavřeno

úterý - pátek  9 - 12  13 - 17

sobota           9 - 12  13 - 16

neděle                     13 - 16

 







logo-rh.jpg - 295.04 Kb

Emila Medková a Vilém Reichmann PDF Tisk Email
Pondělí, 10 Září 2012 12:33

 

Emila Medková a Vilém Reichmann – vrchol surrealismu ve výtvarné fotografii

Již několikrát jsme zdůraznili, že považujeme za svou povinnost nepodléhat nevkusu a přivádět do Rýmařova i velké výstavy, které zdobí téměř výhradně jen prostory předních našich i evropských galerií, a nabízet vám všechny dnešní i starší žánry uměleckého Parnasu. Pakliže se upřímně snažíme již 16 let z našeho úmyslu neslevit, pak právě nynější instalace patří k těm nejcennějším. Oba surrealisté jsou si stylově velmi blízcí a představují špičku zlatého fondu naší i evropské fotografie. Až si jejich práce lépe prohlédnete, patříte-li k těm, co zažili návrat umění ve volnějších  šedesátých letech minulého století, zjistíte, že jste snímky obou protagonistů již někde viděli, ba vzpomenete i nádherné karikatury signované trampským pseudonymem JAPPY na stránkách Světa v obrazech, Hostu do domu či ostravského Červeného květu i dalších literárních a hudebních časopisů.

Emilie Medková se narodila 19. 11. 1928 v Ústí nad Orlicí v rodině Tláskalů a posléze se vyučila švadlenou. Rodina se záhy přestěhovala do Prahy, která se jí stala navždy domovem. Pak přišel protektorát a fotografická škola u významného profesora Jana Ehma. Neminulo ji ani totální nasazení ... naštěstí v barrandovské filmové laboratoři. Přerušenou školu ukončila po osvobození roku 1947 a stala se profesionální fotografkou. Krásná, chytrá a nadaná mladá žena neunikla pozornosti jednadvacetiletého výtvarníka Mikuláše Medka, syna známého legionářského generála i spisovatele Rudolfa Medka a vnuka obdivovaného impresionisty Antonína Slavíčka. Jeho bratra Ivana jistě znáte jako významného publicistu a ještě nedávno rozvážného šéfa kanceláře prezidenta Havla. Roku 1951 se umělečtí partneři vzali, patřili k sobě, již dříve spolu vytvářeli cykly komponovaných fotografií. Medek, uznávaný malíř a originální tvůrce oduševnělých olejů, si dokázal navzdory době uchovat naprostou nezávislost, ačkoli vyslovení termínu moderní umění vyvolávalo tehdy kopřivku u stranických funkcionářů. Není těžké si představit, co to pro rodinu znamenalo kromě šedesátých let. Emila Medková se po narození dcery začala opět velmi intenzivně zabývat výtvarnou fotografií a umělecká úroveň manželů se zcela vyrovnala. Hluboký vztah mezi partnery naznačuje mladá manželka dominující mnoha Medkovým plátnům. Oba se navzájem silně ovlivnili a inspirovali. Jejich ateliérem prošly v šedesátých letech s úctou velké osobnosti naší i světové umělecké obce. Tragickým se stal rok 1973. Manželova cukrovka se natolik zhoršila, že žena opustila zaměstnání, aby o něj pečovala. Marná naděje. Mikuláš Medek umírá krátce po operaci v srpnu následujícího roku. Autorka se noří do práce, chce oslabit bolest, ale smůla se lepí vdově na paty. Roku 1981 jí ochrne levička a načas na umění rezignuje. Pak se s elánem a novými nápady k surrealistické fotografii vrací a nastává bohužel již krátké, přesto nesmírně plodné období. Fotografuje z vnitřního popudu, nechce na svých záběrech vydělat, nepublikuje a nemá zájem o výstavy svých prací, cizina však její dílo prezentuje. Umírá předčasně 19. září 1985. U nás vychází jediný nekrolog, za hranicemi stovky, režim nevidí za hranici sorely. K novému životu se její dílo probouzí roku 1989 a opět plní největší galerie.

O generaci starší absolvent architektury na VUT Vilém Reichmann se narodil 25. 4. 1908 ve starobrněnské německé rodině. Je osobností sice košatější, ale člověkem stejné krve, stejného uměleckého názoru, velmi blízkého myšlení a stejných kvalit jako Emila Medková. Pokud nejsme skutečnými znalci, stěží někdy bez podpisu oddělit od sebe práce obou autorů. Přes studia, jež sice vyžadují výtvarný cit, byl vzdělaný Reichmann ve své umělecké činnosti samouk. Je autorem řady skvělých kreseb či akvarelů, veršuje a zcela jistě v něm mnozí poznáte svého karikaturistu s nezvykle vysokým duševním obzorem, který své vtipné morality a duchaplné štilce podepisoval přezdívkou JAPPY. První vtipy uveřejnil již dvaadvacetiletý roku 1930, přežil s nimi válku, padesátá léta, ale nikoli srpen 1968. V moudrém a přitažlivém autorově humoru hledali bdělí okupanti s ostražitými komunisty protirežimní ostny - znáte to, husa se ozve vždy - i nepotrefena. První fotografie vytvořil autor v období 1930/40. Soustředil se na záběry, jež nacházel na svých nekonečných toulkách po Brně a okolí. Tolerantní antinacista mohl zůstat. Čeští umělečtí přátelé jej krátce po roce 1945 přijali do známé brněnské postsurrealistické skupiny RA. Vznikly první známé cykly Raněné město, Metamorfózy … . Po těžkých padesátých létech nastala doslova exploze ve všech oblastech tvoření, jedni se vracejí, další nalezli prostor teprve nyní. 1963 bychom jej našli v olomoucké výtvarné skupině DOFO. Autor nachází kouzlo nejrůznějších přírodních i umělých materiálů. Zvětšuje je, negativy pak dokresluje, kombinuje kresbu s frotáží či fotogramy, a vytváří tak originální snímky nazývané grafogramy. Sedmdesátá léta jako vždy, nakvašený nezájem oficiální kritiky věrné ideologické uniformě: jakápak špinavá zákoutí, olej v louži, rozbité panny, ba dokonce buřinky, vždyť jásáme na spartakiádách ohlušeni Davidovými výpotky a budujeme od Aše po Čiernou krásně stejné socialistické paneláky a ti pitomí umělci to naschvál nechtějí vidět. Takže doma se mlčí - ale cizina si noblesního, kultivovaného a ostýchavého Reichmanna váží a obdivuje jej. Začala mu těžká léta, není členem žádné stranou a vládou podporovaného svazu výtvarníků. Nic jej ale nemůže zastavit, nehledá smysl fotografické tvorby, ale že musí tvořit stejně, jako musí žít. Tisknutí spouště je mu stejně důležitým životním projevem jako dýchání. Spolu se Sudkem, Štýrským, Medkovou a dalšími výtvarníky rozvíjí tvorbu ve vnitřně propojených souborech. Dál se zabývá experimenty s materiály a kompozicemi. Jen krátce se může opět svobodně nadechnout na podzim 1989 ... umírá 15. června 1991. Jeho dílo s pracemi manželů Medkových patří k tomu nejlepšímu, co bylo vytvořeno v našem uměleckém prostoru. Reichmann získal vysokou váhu na našem kontinentu i za Velkou louží.

Muzeum a galerie děkují za pomoc panu Jindřichu Štreitovi, za zapůjčení snímků z jeho sbírky a získání dalších prací od soukromých sběratelů umění a dědiců Viléma Reichmanna. Dílo obou našich mistrů camery obscury neztratilo nic na svém významu ani dnes, léta po té, co se rozešli s pozemským životem, právě naopak. Výstava je ukázkou, jak se staví pomníky.

Jiří Karel

 
 
náměstí Míru 6,  Rýmařov,  79501,  www.muzeumrymarov.cz