?> Zámek Janovice
Muzeum Rýmařov

 

Městské muzeum Rýmařov,

příspěvková organizace

nám. Míru 6

Rýmařov 79501

tel.: 554 254 382
IČ: 75037947
email: muzeum@inforymarov.cz

Otevírací doba:


pondělí a státní svátky zavřeno

úterý - pátek  9 - 12  13 - 17

sobota           9 - 12  13 - 16

neděle                     13 - 16

 


 

 







logo-rh.jpg - 295.04 Kb

Zámek Janovice PDF Tisk Email

 

Správa Zámku Janovice spadá od roku 2019 pod Národní památkový ústav.

Oficiální stránky s aktuálními informacemi naleznete zde:

https://www.zamek-janoviceurymarova.cz/cs

 

 

Zámek Janovice

Mgr. Jiří Karel – Mgr. Michal Vyhlídal

 

 

Žerotínové, Ederové a Hoffmannové

Na počátku stavební činnosti v místě dnešního janovického zámku stojí moravský velmož a zástavník Petr ze Žerotína, který zde v letech 1520–30 nechal vybudovat tvrz. Její podobu však neznáme. Přestože o ni další zástavní pánové Ederové ze Štiavnice (1555–1583) ztratili po vypršení pronájmu královského zboží v roce 1576 zájem, fungovala jako správní centrum až do roku 1583. To ji spolu s celým panstvím zakoupil Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu a Střechova, oblíbený dvořan Rudolfa II., uznávaný president dvorské komory a luterán, který mimo jiné vlastnil zámek v Jinonicích, tvrz v Čimicích a zámek v Libni.

Od konce 80. let 16. století začal Hoffmann zanedbanou tvrz přestavovat na pohodlné panské sídlo. Autor přestavby není dosud znám, nelze však vyloučit účast některého z rudolfínských architektů pražského okruhu. Velké množství nálezů zlomků renesanční keramiky, stolního i okenního skla, hřebíků, kování, krytiny a cihel či zlomků kachlů naznačuje, jak mohlo panské sídlo vypadat. Ferdinandu Hoffmannovi se podařilo vybudovat reprezentativní rezidenci, jež mu od roku 1600 kvůli protireformačnímu tlaku mladých radikálních katolíků a nuceného odchodu od rudolfínského dvora sloužila jako azyl. V té době na janovický zámek nechal převézt také svou knihovnu, čítající tisíce svazků knih, jež byla považována za jednu z nejrozsáhlejších v Evropě.

Válečné období a události, jež vyvrcholily Bílou horou, neumožnily Hoffmannův zámek luteránské vrchnosti jakkoliv zvelebovat. Teprve až Wolfgang Bedřich Hoffmann se v roce 1655 ujal panství po konverzi ke katolictví, a mohl se tak v letech 1656–58 pustit do rozsáhlých úprav rodinného sídla. Neznámým architektem nechal postavit kruhovou kapli. V roce 1663 pak pověřil kroměřížského kamenického mistra Alexandra Samuela Canevala raně barokní přestavbou celého zámku. Nejstarší vyobrazení zámku Janovice obsahuje titulní list olomoucké univerzitní teze Jiřího Bellmana z roku 1661 dedikované jeho dobrodinci Volfgangu Bedřichovi Hoffmannovi. V oválné kartuši lze sledovat zámeckou zeď otevřenou vně branou nejspíše přes Podolský potok. Za ní je patrné nejstarší renesanční křídlo s hranolovou věží a další paralelně umístěné za ním. Pokud se drobná grafika zakládá na skutečnosti, nutno připustit původně poněkud odlišnou dispozici stavby od dnešního stavu. Ještě na schematickém vyobrazení na Wischerově mapě (1697) si lze všimnout nízkého rondelu (kaple), hlavní hranolové vstupní věže, vlastní stavby zámku s dvěma podlažími, renesanční nárožní věžice a dokonce i ohradní zdi. Dokončení přestavby se však Wolfgang Bedřich s manželkou nedožili. Jejich dvěma osiřelým dcerám se stal poručníkem Karel Dietrichstein, který zámeckou knihovnu převezl na svůj zámek v Mikulově.

Po sňatku Marie Alžběty Hoffmanové s hrabětem Filipem Sigmundem z Dietrichsteinu se stal janovický zámek jen občasným panským sídlem. Filipa Sigmunda totiž vázaly povinnosti ve Vídni, stejně jako manžela Marie Arnoštky Hoffmanové Jana Václava Gallase. V 2. polovině 17. století na janovickém zámku nedošlo k žádným výraznějším změnám.

Teprve druhým sňatkem Marie Arnoštky z Dietrichsteinu a Gallasu vstoupila na panství roku 1721 jilemnická hrabata Harrachové a zámek se stal vedlejším sídlem.

 

Harrachové

Ferdinand Bonaventura Harrach zahájil zásadní přestavbu zámku, na kterou uzavřel v roce 1740 smlouvu jeho otec Alois s žerotínským stavitelem Gottfriedem Weisserem působícím ve Vídni. Ten ke starší části přistavěl velkolepé severozápadní a ustupující severovýchodní křídlo, čímž půdorys dostal podobu mírně rozevřeného písmene L. Architekt patrně postavil obě nárožní válcové věžice nového traktu kryté barokními cibulovitými helmicemi s lucernami a zdobené polychromovanými pštrosími pery stejně jako hranolová vstupní věž. Jako připomínka této zásadní přístavby je letopočet 1757 vyrytý ve zjednodušeném vavřínovém věnci do původní omítky těsně pod vrcholem východního štítu weisserovského křídla. Už z této doby se dochovaly záznamy o potížích se spodní vodou, která dříve bažinaté místo stále podmáčela.

Ferdinand Bonaventura v roce 1760 oslovil vídeňského stavitele Isidora Marcela Amedea Gannevala a pověřil ho úpravami celého zámeckého komplexu. Zadavatel tak zřejmě nebyl s výsledkem asymetrické stavby Weissera spokojený. Ganneval se proto v roce 1763 ukázal přímo v Janovicích se třemi variantami úprav a postupně rozvrhl: zhotovení dveří a okenních rámů, přeložení schodiště a hospodářských prostor, pro alkovnu vestavbu dřevěných stěn podle francouzských vzorů, pro sály piana nobile navrhl štukovou výzdobu a pro exteriér zámku tři varianty architektonického členění s honosnými vstupními rampami a schodišti. Zaměřil se také na rozdělení místností nového pivovaru. Ganneval je sice autorem interiérových a exteriérových úprav, všechny zásahy však provedl dosud málo známý janovický dvorní stavitel Harrachů, místní rodák Johann Christoph Fabich. Těmito změnami zámek získal barokně-klasicistní podobu, jež se s mírnými úpravami dochovala do dnešních dnů.

Ganneval pro Harrachy projektoval také zámek v Náměšti na Hané. Zatímco u janovického zámku musel vycházet z velkolepého barokního prostoru ohromných rozměrů, již předem daných Weisserem, náměšťské sídlo jako stavba na zelené louce je tedy uměřenější, má lidštější i civilnější rozměry, mnohem propracovanější a typicky gannevalovské.

V roce 1764 začaly bít na věži zámecké hodiny a o několik let později začal fungovat pivovar, jenž byl překvapivě umístěn v téměř celé polovině severozápadního křídla od začátku nad Podolským potokem po vstupní část pod balkónem. Pivovar zahrnoval varnu, sladovnu, sklad beden a sudů, skladiště šrotu, sklep, ale také byty zaměstnanců. Ve zbývající části přízemí fungovala správa proslulé plátenické manufaktury, výdejna příze, kuchyň a průchod ke kapli. Celé první patro (tzv. piano nobile) obývala šlechta, vznešení hosté a komornictvo. Obsahovalo jak soukromé pokoje příslušníků rodiny, tak společné místnosti jako biliárový pokoj, slavnostní (Parohový) sál, jídelnu, knihovnu a pokoje pro hosty. Součástí byla také kaple umístěna v přízemí spojovacího traktu. Druhé patro obsahovalo soustavu různě velkých místností k ubytování personálu zámku a úředníků velkostatku.

Zámek byl tedy zčásti obydlím, zčásti výrobním prostorem a zároveň významným úřadem srovnatelným do roku 1848 s navazujícími okresními hejtmanstvími. Dále byl místem hlučným, živým a sloužil mnohem většímu množství lidí než jen úzké společnosti nobilitovaných.

Dnešní tvář zámek získal v průběhu 19. století. Vnitřní rozvržení však nedoznalo od Gannevala žádných zásadních změn a dodnes kromě některých pozdních přestaveb zůstává v podstatě nezměněno. Pouze kaple sv. Hilaria a sv. Floriana byla přemístěna a výrazněji upraven interiér severovýchodního křídla. Dále vznikla samostatná budova pivovaru, jednopatrová stavba správy harrachovského velkostatku (nyní lesní správa). Roku 1801 vznikl uprostřed zámeckého parku vysoký dům jako obydlí pro zahradníka (dnes mateřská škola). Zámecký park tvořil prosluněný prostor se záhony a cestičkami.

Zámek se stal opět významným rodovým sídlem až po roce 1884 po rozdělení majetku mezi bratry Jana Nepomuka (1828–1909) a Karla Alfréda (1831–1914), zakladatele pozdní janovické rodové linie. V roce 1895 předal Karel Alfréd Janovice synu Františkovi (1870–1937), který zahájil na zámku poslední úpravy (úprava schodiště, stavba balkónového portiku, dvojstranné vstupní rampy před hranolovou věží, instalace prosklené litinové secesní stříšky aj.). Od roku 1907 se pouze přestavěla mohutná budova pivovaru před hlavní branou.

K významným počinům Harrachů patřilo přetvoření zámeckého parku v proslulé severské arboretum v letech 1890–1910. Rozkládalo se na ploše 5,5 ha na místě zámeckého nádvoří a parku. Mezi květinovými záhony zde rostly vejmutovky, douglasky, dub červený a bahenní, bílé topoly, zerav západní, břízy, limby, smrky, kaštany a olše. Z parku se do dnešních dnů dochovalo jen torzo.

František Harrach zdědil v roce 1908 po svém strýci generálovi Rudolfu knížeti Lobkowiczovi ještě zámek ve Velkém Meziříčí na Vysočině, kterému také věnoval značnou péči. Na Janovicích převzal a zdokonalil perfektně fungující panství, příkladné v celé monarchii pro své zemědělství, lesnictví a železářskou výrobu. František v přízemí janovického zámku vybudoval lesnické muzeum, přístupné všem mimo letní období po domluvě se správcem.

 

Šílenství 2. poloviny 20. století

Zámek patřil Marii Anně Harrachové (1906–2002) v nedílu s manželem, maďarským diplomatem v ČSR Františkem Sigmundem Rosty-Forgáchem de Bárkócz (1892–1957), do roku 1943, kdy nacisté zbavili hraběte Forgáche svobody a jeho matku zavraždilo gestapo. František Sigmund byl vězněn na ústředí gestapa ve Vídni. Podařilo se mu za pomoci moravského odboje uniknout. Spolu se svou rodinou se ukrýval na meziříčském zámku na Vysočině, odkud museli prchnout do úkrytu lesního bunkru u Krásněvsi poblíž Velkého Meziříčí, kde v nepříznivých podmínkách přečkali zbytek války.

Zámek byl konfiskován de facto zneužitím prezidentského dekretu 12/1945 Sb. ze dne 21. 6. 1945 v létě téhož roku. Od 24. 7. 1945 do konce roku 1946 byl v zámku zřízen internační tábor pro stíhané nacistické funkcionáře s členy organizací, válečné zajatce a k postupnému soustředění jejich skupin (vždy kolem 1 200) určených k transportu v rámci odsunu.

Část zámeckého vybavení protiprávně zabavila Okresní správní komise v Rýmařově. Nastalo období zoufalého chátrání, ostudného ničení, bezostyšného vykrádání a nelegálního rozprodávání movitého majetku.

V roce 1946 získal zámek Národní pozemkový fond (NPF) při Ministerstvu zemědělství (MZ). V této době vznikl seznam bohužel jen části ještě nezcizených předmětů, podle kterého měly být na příkaz premiéra Benešovy vlády Zdeňka Fierlingera ke dni 27. 6. 1947 vráceny Františku Sigmundu Rosty-Forgáchovi. Iniciativu vyvolal skandál ve spojenecké cizině, že se v ČSR zabavuje majetek lidem postiženým nacistickým terorem, a intervence ministra zahraničí Jana Masaryka. Vagóny naplněné torzem původního majetku Harrachů však na hranice údajně dorazily prázdné.

Ohromné sbírky přírodovědeckého muzea na janovickém zámku, částečně už vydrancované v letech 1943–1949, byly roztřízeny a rozptýleny v Ústavu ochrany lesů a myslivosti Vysoké školy zemědělské v Brně a ve Škole pro lesní hajné v Bruntále.

V roce 1949 se po dvou letech uskladnění z nádražního skladu v Mělníku odvezlo zařízení dvou janovických rokokových pokojů na zámek Liblice. Dnes se tento mobiliář nachází na zámku Liběchov.

Ke dni 10. 7. 1949 ministerstvo zemědělství zřejmě omylem předalo zámek ONV Prostějov. Nařízení bylo zrušeno o dva měsíce později a zámecká budova s parkem připadla kraji Olomouc, který byl tím pádem povinen o objekt pečovat pod dohledem Státního památkového ústavu (SPÚ) v Praze. Žádná z organizací se však o nic nestarala. Komplex budov přidělili krajskému archivu pro zemědělsko-lesnický fond. Přízemí a první patro severozápadního traktu dál užívalo místní JZD jako sklad obilí po dlouhých sedm let.

Dne 7. 5. 1954 vznikl Státní archiv Janovice. Od 50. let přebrala zámek Krajská správa ministerstva vnitra v Olomouci a od roku 1960 v Ostravě. Vedoucím archivu se stal historik dr. Jaroslav Mezník. Z dalších odborníků, kteří na zámku pracovali a někteří i žili, zmiňme alespoň Františka Spurného, Antonína Roubice, Miloše Kouřila, Josefa Matysku a Ericha Šefčíka.

Odvodňovacího systém arboreta nebyl udržován, a tak začaly sklepní a přízemní prostory rapidně vlhnout. Teprve až byl stav podlah a stěn skutečně tristní, stát se konečně rozhodl pro řešení a části přízemí ošetřili v letech 1986–1987 specialisté z Geologického průzkumu v Rýmařově.

V roce 2001 přešel archiv do Opavy a Olomouce, a zámek začal chátrat. Jediná část, o kterou se pečovalo, bylo přízemí nejstaršího křídla, které od 80. let slouží městu jako obřadní síň.

 

Vivat historia

Počátkem třetího milénia se na janovickém zámku začaly odehrávat kulturní a společenské akce s cílem na chátrající památku upozornit a udržet ji v povědomí. V roce 2006 se zde uskutečnila Bambiriáda, přehlídka volnočasových aktivit pro děti a mládež, pořádaná Mateřskou školou Janovice, a také několik komentovaných prohlídek pana Mgr. Jiřího Karla za hojné účasti veřejnosti. Česká televize zařadila reportáž o osudu janovického zámku do cyklu Ta naše povaha česká – díl Zámky na odpis.

Na počátku devadesátých let vznesl syn Anny Marie Harrachové Mikuláš Forgách restituční nárok na zabavený majetek své matky a otce Františka Sigmunda Rosty-Forgáche de Barkócz. Soudní spor se táhl až do roku 2017. Během tohoto údobí zámek spravovalo Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra ČR, které do jeho oprav však téměř vůbec neinvestovalo. Na popud památkové péče MěÚ Rýmařov v roce 2008 přistoupilo na likvidaci dřevomorky v trámové konstrukci nad obřadní síní. Dřevokazná houba se však v důsledku dlouhodobého nevětrání a nevytápění objevila v konstrukci celé střechy. Janovický zámek se tak ocitl na seznamu nejohroženějších kulturních památek v republice.

Navzdory probíhajícímu soudnímu procesu se pro objekt vymýšlelo nejrůznější využití – sanatorium pro válečné veterány, hotel s restaurací nebo klinika plastické chirurgie. Pro znovuoživení zapomenutého místa se od roku 2008 plánoval festival, který by ve vzájemné spolupráci uskutečnily kulturní instituce Rýmařova – muzeum, ZUŠ a SVČ. Zrealizovat tuto akci se však podařilo až za čtyři roky.

V letech 2010 až 2012 proběhlo na janovickém zámku několik záchranných prací, které inicioval a organizoval Ondřej Bačík st. Konkrétně se jednalo o instalaci mříží do přízemních oken, instalaci všech nalezených dveří, opravu omítek a zdiva, úklidové práce všech prostor, opravu střechy a částečně krovů, opravu a výrobu nových okenic, zárubní a dveří. Ondřej Bačík také v prostorách zámecké kaple zorganizoval několik koncertů vážné hudby.

Teprve v roce 2012 se díky dotaci Euroregionu Praděd mohl na zámku uskutečnit společensko-kulturní projekt s příznačným názvem Vivat historia, jenž stojí na počátku tradice slavnostního otevírání zámecké letní sezóny vždy na začátku června. Na zámku proběhl dvoudenní historický festival, ve zpřístupněných sálech byla k vidění výstava uměleckých prací ZUŠ Rýmařov na téma Život na zámku a byla vytvořena prohlídková trasa, během které mohli návštěvníci porovnat současný vzhled interiérů se stavem zachyceným na historických fotografiích (velkoformátově vytištěných), které pořídila patnáctiletá Josefa Harrachová v roce 1920.

Od té doby byl každý rok v červnu janovický zámek slavnostně otevřen kulturním akcím a s vernisáží výstav ZUŠ, ke které se postupně přidaly další školy a školky z celého Rýmařovska. V roce 2013 tak vznikla výstava řemesel, za rok na téma Hudba, poté Rýmařovské pověsti, následovalo téma Jídlo,  Ptačí svět, Květy a kytice a Univerzum.

Na janovickém zámku vystoupil např. Jaroslav Hutka, Sylvie Krobová, Petr Nikl s Vladimírem Václavkem. Pravidelně zde účinkuje olomoucké divadlo Tramtárie. V rámci letního kina se na janovickém nádvoří promítaly kultovní české filmy: Údolí včel, Tajemství hradu v Karpatech, Bílá paní, Kladivo na čarodějnice, Morgiana, Spalovač mrtvol, Hoří, má panenko, Petrolejové lampy, Ucho, Atentát a Božská Ema.

V zámku je umístěna stálá expozice řemesel, na níž se podílela Nedělní škola Stránské a klienti denního centra Kouzelná buřinka. Dále si lze prohlédnout expozici loutek – skřítků, pohádkových bytostí a čarodějnic z rýmařovských pověstí autorky Melyny Ciosové z Břidličné, výstavu výtvarných prací školek a škol celého Rýmařovska a keramického kroužku SVČ Rýmařov. V prostorách zámku každým rokem také vystavuje amatérský malíř Miroslav Morávek z Janovic. Fotografickou výstavu zde uspořádal Jindřich Štreit s žáky brněnské fotografické školy Photogenia nebo Petr Šimčík s Renatou Polišenskou se společným projektem Vstup zakázán.

Iniciátorem a hlavním pořadatelem zámeckých sezón je Městské muzeum Rýmařov, které však na programu, organizaci a zpřístupnění zámku spolupracuje s řadou institucí, spolků či jedinců. Nebýt dotací Euroregionu Praděd, Moravskoslezského kraje, dofinancování městem Rýmařov a řady dobrovolných sponzorů nemohlo by muzeum zajistit otevření zámku a bohatý kulturní program.

Městská knihovna Rýmařov v prostorách bývalé zámecké knihovny uspořádala řadu autorských a scénických čtení. SVČ Rýmařov zase začalo od roku 2012 pořádat na vnitřním zámeckém nádvoří hudební festival Skatastrofa, ke kterému se přidala také filmová promítání. V roce 2014 na nádvoří v rámci Jazz Clubu SVČ Rýmařov vystoupil také legendární jazzový trumpetista Laco Deczi a Celula New York.

Na slavnostním zahájení zámecké sezóny se nejednou ukázal pan Johann Postatzky-Lichtenstein, který se zde na zámku narodil a nyní žije ve Velkém Meziříčí, nebo potomci rodu Rosty-Forgáchů. Těm však restituční žádost na navrácení zámku a pozemků byla českými soudy v roce 2017 definitivně zamítnuta. Zámek i pozemky zůstávají státu.

Od roku 2019 spadá zámek Janovice pod správu Národního památkového ústavu, který má v plánu památku opravit a zpřístupnit návštěvnický okruh s vybaveným interiérem: https://www.zamek-janoviceurymarova.cz/cs

 

 
 
náměstí Míru 6,  Rýmařov,  79501,  www.muzeumrymarov.cz