Octopus

Počátky Spolku OCTOPUS je nutno hledat v době, kdy slova o moderním umění působila bdělým a ostražitým partajním sekretariátům husí kůži, neboť voněla podezřelou volností a nezávislostí. Aktivní výtvarníci, grafici, malíři, sochaři a fotografové se začali počátkem 80. let stýkat v tzv. "Uničovských parcích" pořádaných Volným sdružením uničovských výtvarníků (VSUV) jako nezávislá aktivita, jíž lze bezpochyby zařadit do undergroundu. Vznikla jako protest proti stupidní myšlenkové sterilitě celého tehdejšího klimatu a sdružovala výtvarníky z okruhu střední Moravy včetně Rýmařova. Organizátory tehdejších aktivit byli L. Adámek, M. Sedlář, P. Mereďa, A. Mikšík a další.

V Rýmařově se ze stejných pohnutek utvořil při tehdejším kulturním středisku oficiálnější KAV – Klub amatérských (skrytě angažovaných) výtvarníků kolem r. 1986, ale zachoval si stejně jako Uničovští rozsáhlou nezávislost. Vedle vlastní činnosti pořádal výstavy významných zakázaných nebo opomíjených umělců. Vystavovali zde olomoucký sochař a architekt Jiří Žlebek, Oldřich Šembera, mystik Jiří Jílek, k vidění byly například také grafiky Josefa Čapka a Františka Tichého. Výstavy Michaela Rittsteina či "Americký plakát" byly zakázány. Organizátory výstav byli především M. Požár, V. Měrák, M. Zoth, P. Klimentová, P. Pasecký, R. Karel, pan Vrbeník či P. Rychlý, morálními patrony pak Jaroslav Němec a Jindřich Štreit.

Mekkou moderního umění přesahující svým významem pražskou galeristiku tehdejší doby se staly ostře sledované Štreitovy aktivity na Sovinci, jež do našich končin přiváděly nejvýznamnější československé i zahraniční umělecké protagonisty moderního umění a nesporně dění v obou městech silně a významně ovlivňovaly. Vždyť právě na Sovinci u Štreitů měli zájemci o umění možnost komunikovat se svými velkými vzory: Boštíkem, Tvrdohlavými, Kokoliou, Tóthem, Koskovou, Šimotovou, Kučerovou, Zoubkem, Jankovičem, Knížákem a desítkami jiných autorů zvučných jmen, a Jindřich Štreit (též organizátor zájezdů do ateliérů těchto umělců) se tak stal duchovním otcem pro většinu mladých autorů na Moravě.

Popřevratová euforie umožnila záhy obnovu nesmyslně zlikvidovaných muzeí též v Rýmařově a Uničově. Neměnné stálé expozice však přitahují návštěvníky jen občas, zato výstavy pravidelně, a tak vznikla Galerie Octopus. Zakladatel a ředitel muzea pan Mgr. Jiří Karel nabídl výtvarníkům, kteří se na obnově muzea a galerie významně podíleli, oboustranně výhodné podmínky a po roční adaptaci byla na konci roku 1992 otevřena nová kulturní instituce a první výstava manželů Růžičkových z Luhačovic.

O několik měsíců později přivítala galerie společnou výstavu autorů uničovského a rýmařovského okruhu. Po výstavě v německém Olchingu pak zvolili za svůj název jméno hlavonožce – Octopus, chobotnice, jež se vzdáleně podobá štětci.

Členové Volného sdružení umělců Octopus vystavují individuálně i společně, ovšem zdaleka ne jen v Rýmařově či Uničově, ale i jinde, v galeriích malých i velkých měst či v zahraničí. Pojítkem je naprostá individuální originalita, technická zdatnost, moderní pojetí umění, ale i úzká přátelství a vzájemná inspirace. Rozdílnost autorů, technik, žánrů i témat či absolutní svoboda názorů je nedělí, nýbrž spojuje a obohacuje.

Za třicet let činnosti působila nebo působí v Octopu řada výtvarníků a přátel, kteří zabezpečují technické záležitosti, instalace a převozy uměleckých děl: M. Požár, V. Měrák, J. Požár, P. Klimentová, M. Zoth, P. Mereďa, L. Adámek, A. Mikšík, M. Adolf, J. Chovanec, M. Sedlář, P. Pasecký, Z. Požárová, R. Panáček, A. Hnát, J. Vavroušek, T. Králík, M. Mačuda, R. Karel, J. Gažar, L. Mazoch, I. Karlová, A. Zothová, L. Tesař, Z. Habr, J. Raisner, M. Nesetová, J. Víšek, P. Brož, M. Slovák, již bohužel zesnulí pan J. Němec či J. Hroch, nově pak D. Kamenský, L. Kamenská, V. Stanzel, B. Švéda, Z. Přikrylová Nesetová, Gashperack, Š. Lupečková, K. Pánková, M. Kohoutková, R. Zapletalová, A. Rybka, M. Vyhlídal a řada dalších.

Od roku 1992 proběhlo v Galerii Octopus přes 300 výstav. Byli zde zastoupeni nejen výtvarníci začínající či regionální, ale též umělci mající své trvalé místo v Národní galerii v Praze a ve sbírkách významných galerií po celém světě.

V prostorech muzejní galerie tak byla představena díla například J. K. Handkeho, Bohuslava a Daniela Reynkových, Františka Tichého, Josefa Čapka, Emílie Medkové, Viléma Reichmanna, Jiřího Jílka, Jindřicha Štreita, Markéty Luskačové, Andreje Bána, Tibora Huszára, Olbrama Zoubka, V. K. Nováka, Vladimíra Kokolii, Vladimíra Matouška, Věry Janouškové, Anežky a Miroslava Kovalových, Richarda Tymeše, Aleny Kučerové, Jiřího Chadimy, Dalibora Chatrného, Petra Váši, Oldřicha Šembery, Miroslava Sychry, Aleše Lamra, Aleny Kupčíkové, Václava Bláhy, Davida Cajthamla, Jaroslava Dostála, Stanislava Diviše, Pavla Zajíčka, Chrudoše Valouška, Petra Nikla, Marie Kodovské, Věry Novákové, Pavla Brázdy, Milana Knížáka, Kurta Gebauera, Hany Rysové, Františka Skály, Olgy Karlíkové a mnoha dalších. Na vernisáže či výstavy zavítaly významné osobnosti z oblasti historie a teorie umění, např. PhDr. Jiří Valoch, PhDr. Jaromír Zemina, PhDr. Pavla Pečínková, Csc., PhDr. Otto M. Urban, František Dryje či doc. PhDr. Hana Myslivečková, Csc., a další.

Volné sdružení umělců Octopus se v roce 2018 zaktualizovalo ve Spolek OCTOPUS, jehož členové a přátelé nadále úspěšně spolupracují s Městským muzeem Rýmařov.

Nová publikace o Městském muzeu Rýmařov a Galerii Octopus s obsáhlým katalogem výstavní činnosti v letech 1982 až 2016 vyšla v roce 2016.