BRONISLAV SMEŠNÝ: BLOUDĚNÍ MLHOU, 13.1.-1.3.2026

První letošní vernisáž výstavy proběhla rovněž v komorním prostoru Galerie Pranýř rýmařovského muzea. Zde se představil fotograf Bronislav Smešný se souborem snímků z cyklu Mlhy. Výstavu nazvanou Bloudění mlhou zahájil Jindřich Štreit.

Komorní prostor přízemní galerie nazvané po kamenném artefaktu, městském pranýři z roku 1680, slouží od roku 2006 pro prezentaci převážně fotografických výstav. V loňském roce se zde představili například neprofesionální fotografové Radovan Kukutsch, Lenka Romaňáková či skupina autorů, již se zúčastnili soutěže Jak vidím Jeseníky. Pro všechny se bohatým zdrojem námětů stala příroda či historické a technické památky podhůří a hor Jeseníků. Nejinak tomu je na současné výstavě dalšího obdivovatele našeho kraje.

Bronislav Smešný (*1968) je vyučený zámečník a amatérský fotograf, narozený v prostorách Jeseníků a žijící v Petrově nad Desnou u Sobotína. Ve své fotografické, povětšinou černobílé tvorbě se dlouhodobě zabývá tématem krajiny, konkrétně bývalých Sudet „pro jejich určitou výlučnost, náladu ztracených sídel a v neposlední řadě pro zpochybnění narativu našeho ‚nejlepšího z možných světů‘, který je v editované podobě předkládaný každým dalším režimem“, jak se autor vyjádřil.

Soubor snímků pořízených v letech 2020–2025 uhrane nejen svou působivou atmosférou melancholie a tajemnosti Jeseníků, nýbrž i technickým zhotovením – fotografovat krajinu v mlze do černobílých valérů není zrovna nejsnadnější, aby snímky nepůsobily jednolitě a ploše. V případě Smešného je tomu právě naopak. Z krajiny zakryté vatovitou mlhou jako ostrovy vystupují nejvyšší výběžky a kopce; opuštěné stavení mizí a zase vystupuje; zasněžená cesta vede do neznáma; a skácený smrk velikán se s roztaženými větvemi mění v podivný chobotnicový organismus. Podobně jako Boudníkovy grafiky i Smešného snímky probouzejí naši imaginaci. Sám autor zaujetí mlhou popsal takto: „Když padne mlha, zdánlivě samozřejmě logicky uspořádaný svět se rozpustí v šedé neurčitosti. Obrysům předmětů půjčuje tušené detaily a z šedých ploch konstruuje objekty fantazie, představivost, zkušenosti a očekávání. Je to zpochybnění řádu, logiky, svěrací kazajky příčin a následků, skoro ideál anarchistů. Příležitost pro šedé stíny být jen stíny, pro věci uniknout z pavučiny souvislostí a být tady jen osaměle samy za sebe. Rorschachův test. Pár fotografií...Vždyť je mlha a ta schová leccos…“

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 1/2026