JINDŘICH ŠTREIT: JINDROVI K NAROZENINÁM, 2.7.

JINDŘICH ŠTREIT: JINDROVI K NAROZENINÁM, 2.7.–6.9.2026

V září letošního roku oslaví Jindřich Štreit, celosvětově uznávaný fotograf ze Sovince, významné životní jubileum. Při té příležitosti rýmařovské muzeum uspořádalo výstavu Jindrovi k narozeninám, jejíž vernisáž se za velkého zájmu veřejnosti a přítomnosti autora uskutečnila ve čtvrtek 2. července. Celá akce proběhla díky finanční dotaci Ministerstva kultury ČR a města Rýmařova.

Osobnost Jindřicha Štreita (*1946), fotografa, pedagoga a kulturního činitele, netřeba dlouze představovat. Svou fotografickou tvorbu představil na více než 1680 autorských výstav, vydal přes 120 knih a 120 katalogů. Svými snímky je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách počínaje Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze nebo Moravskou galerií v Brně a konče MOMA v New Yorku či Národní galerií ve Washingtonu. Jeho ikonické snímky vesnického života v dobách československého socialismu, za které byl v roce 1982 vězněn, zhlédli diváci po celém světě.

Ze Sovince postupně vybudoval významné a hojně navštěvované kulturní centrum, doslova svobodný ostrov nonkonformní kultury, když zde v dobách totality od roku 1974 vystavoval zejména zakázané výtvarníky a pořádal řadu hudebních či divadelních akcí. Formuje ale také mladou a střední generaci fotografů. Od roku 1991 vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. V roce 2000 se habilitoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze a stal se docentem pro obor fotografie. Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě mu jako jedinému fotografu udělila titul doctor honoris causa. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Přebírá nejrůznější prestižnější ocenění, z těch nejvýznamnějších to byla v roce 2025 Cena Czech Photo za celoživotní přínos ve fotografii. Bylo o něm natočeno více než deset filmů, nejvýznamnější Mezi světlem a tmou (1990) Jana Špáty, Jindra ze Sovince (2006) Aleše Koudely, celovečerní snímek Libuše Rudinské Na tělo (2018) a Fotografuji, tedy jsem (2024) v režii Lubomíra Hlavsy.

Každý rok autor pořádá desítky samostatných a kolektivních výstav. Letos je však mimořádný, a to z důvodu jeho kulatin. Od počátku roku se s jeho snímky můžeme setkat na nejrůznějších místech v celé České republice a každé připomíná autora trochu jinak. Například výstava v Muzeu umění Olomouc představuje Jindřicha Štreita jako kurátora výstav a organizátora zásadních kulturních akcí v Sovinci. Přímo na hradě Sovinci bruntálské muzeum představilo Štreitovu tvorbu prostřednictvím svých sbírek. Pro rýmařovské muzeum se staly stěžejními dva cykly – Vesnice je svět a nový cyklus 30 let poté, územně pokrývající obce a vesnice Rýmařovska. Výběr z obou je prezentován ve formě panelové výstavy v horní části rýmařovského náměstí (zde bude k vidění do 30. září) a v podobě klasické výstavy v galeriích Pranýř a Octopus (zde do 6. záři).

Na své si přijdou obdivovatelé Štreitových ikonických černobílých fotografií ze 70. a 80. let minulého století stejně jako milovníci jeho aktuálních barevných snímků. Většina z nich na rýmařovské výstavě slaví svou premiéru, zejména nový cyklus 30 let poté, o němž se autor vyjádřil takto: „Po roce 1982, kdy jsem byl za své fotografie odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců mi byla zakázána učitelská činnost. Tehdy jsem nastoupil na Státní statek v Ryžovišti jako dispečer a začal dokumentovat život na statku a jeho zaměstnance. Pohyboval jsem se po okolních vesnicích a obcích, Sovinci, Těchanově, Jiříkově, Arnolticích, Břidličné nebo třeba po Huzové. Tehdy vlastně vznikal časosběrný cyklus, který jsem později nazval Vesnice je svět. Po sametové revoluci jsem po několika zaměstnáních začal učit v Bratislavě, Praze a Opavě a fotografovat na volné noze. Otevřel se svět a já začal cestovat, do Ameriky, Francie, Japonska, Německa a pracoval na nových fotografických cyklech a projektech. A já jsem si najednou uvědomil, že jsem prožil dobu třiceti let jako jeden týden. Najednou jsem úplně ztratil přehled, co se tady děje, jak tady lidé vlastně žijí. A třicet let je dosti dlouhá doba! Začal jsem tedy chodit k lidem v okolních vesnicích, které jsem dříve fotil, nebo poznával ty nové. Byla to krásná setkání a já byl šťastný. Měl jsem pocit, že lidé se zde začínají podobat lidem západním, v jejich myšlení, chování nebo v proměně svých domácností. A to jsem chtěl zachytit.“

Nutno podotknout, že přestože je Jindřich Štreit známý především svými ikonickými fotografiemi z cyklu Vesnice je svět, jeho témata jsou již řadu let rozmanitá. Chudoba, bezdomovectví, drogová závislost, život ve vězení, rakovina, fyzický handicap či Alzheimerova nemoc představují jen pár příkladů končin, do nichž naše životy či životy našich blízkých, přátel, známých i neznámých mohou ze dne na den, z hodiny na hodinu neřízeně vstoupit. A do těchto končin Jindřich Štreit vchází dobrovolně, smířeně, s empatií jemu vlastní, ba s touhou objevovat, pokaždé ale s pokorou a vědomím, že zachycením člověka zlomeného či nemocného předá společnosti svědectví o světech zasunutých, jež ovšem jsou, vždycky byly a budou pevnou součástí lidského života a naší civilizace. Milosrdenství je hlavním poselstvím snímků Jindřicha Štreita. Vytvořil (a stále ještě vytváří) tu nejhumanističtější dokumentární fotografii. A my mu za ni moc děkujeme!

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 7/2026

Výstava probíhá díky finanční dotaci Ministerstva kultury ČR a města Rýmařova.

min kultury