ZDENĚK TOMÁNEK: PLODY SOUČASNOSTI, 6.9.-29.10.2025

V Galerii Octopus rýmařovského muzea byla v sobotu 6. září zahájena výstava sochaře, malíře a pedagoga Zdeňka Tománka z Uherského Hradiště. Výstavu nesoucí název Plody současnosti uvedl rýmařovský sochař Adam Rybka, Tománkův student ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti.

Pro rýmařovský veřejný prostor a jeho obyvatele bylo poslední desetiletí turbulentním obdobím. Do jejich dobře známého prostředí postupně přibyla umělecká díla, která rozpoutala debaty zejména na sociálních sítích: Kevin_1983 (2015) Adama Rybky na zadní fasádě domu na náměstí Míru 16, Trubkoun (2021) Kurta Gebauera před budovou muzea, Brokátový chodník (2022) Veroniky Prokopové před vstupem do radnice, Čarokruh a Fraktály (obojí 2023) Lubomíra Dostála u budovy muzea a autobusového nádraží a vloni jako dočasná letní instalace na hlavním náměstí Hvězda naděje od Čestmíra Sušky. Nejinak je tomu se Semaforem a Vánočním Giacomettim zapůjčenými pro letošní sezónu uherskohradišťským sochařem a malířem Zdeňkem Tománkem (*1958).

Ten v letech 1973–1977 studoval obor kamenosochařství u Jana Habarty na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, v letech 1978–1984 pak obor monumentální sochařství (u Miloše Axmana a Stanislava Hanzíka) na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 1987–1990 byl asistentem na AVU Praha v ateliéru figurálního a monumentálního sochařství. Od roku 1990 vyučuje na SUPŠ v Uherském Hradišti, kde řadu let působil jako vedoucí oboru kamenosochařské tvorby. Vystavoval na řadě samostatných i kolektivních výstav v tuzemsku i zahraničí.

Vedle monumentálních děl, z nichž se Rýmařovští mohli od června seznámit se Semaforem (2010) a Vánočním Giacomettim (2024) na hlavním rýmařovském náměstí, autor už od vysokoškolských studií vytváří drobnou plastiku v podobě soch, reliéfů a medailí, a to ve svém zahradním krytém i otevřeném ateliéru, obklopeném bujnou vegetací. Tuto dílnu na odlévání soch do bronzu či hliníku autor střídá se svým malířským ateliérem, kde rozvíjí velkoformátovou malbu a kresbu. Sochy v podobě nápadů a rychlých idejí, vyjádřených spontánními kresebnými záznamy, pronikají i do této plošné tvorby. Doplňují autorovu rozmáchlou gestickou malbu, v níž (na rozdíl od zelených, hnědých, šedých a černých tónů plastik) dává přednost výrazným odstínům modré, růžové či žluté barvy. Podobně jako v trojrozměrné tvorbě i tyto plochy slouží k zobrazení prostoru, někdy krajiny, v nichž se rozvíjí autorovy vize světa – světa pitvořících se lidí, často také zvířat a andělů, kteří se opětovně mění, proměňují pak i nás a naše konání. Tománek je autorem žité reality a jako umělec nedokáže nereagovat na aktuální světové dění. Proto práce, jakými jsou třeba Romantická vyjížďka (dvou tanků), soubor různě pojatých granátů Plody současnosti či plátna Cesta k poslednímu, Černé vajíčko nebo Černý pták, umožňují hned několik čtení, třeba z hlediska současných válečných konfliktů. Autorovým světem nás ale provází jeho ironický humor, oprošťující díla od chmurnosti a beznaděje. Nad vším se totiž vznáší naděje – v motivu duhy (obraz Proč růžovou? Proto!) či v postavě ukřižovaného Krista (To je on). Tománkovy plody současnosti budou proto stále aktuální.

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 9/2025