MIROSLAV DOLÁK - ROMAN PANÁČEK: DVA, 3.5.-29.6.2025

I letos Galerie Octopus rýmařovského muzea představuje díla dvou autorů žijících na Rýmařovsku a patřících do okruhu výtvarníků a přátel Spolku Octopus – sochaře a šperkaře Miroslava Doláka a fotografa Romana Panáčka. Jejich výstava s lapidárním názvem DVA byla zahájena v sobotu 3. května.

V roce 2019 vznikla tradice každý rok formou výstavy představit jednoho či dva autory z rýmařovského Spolku Octopus a vydat jim katalog za účelem postupného mapování výtvarné scény našeho regionu. Postupně se tak v galerii vystřídali Roman Karel s Adamem Rybkou, Miloslav Požár s Lubomírem Tesařem, Pavel Mereďa s Antonínem Mikšíkem, Roman Kubík, Bohumil Švéda a naposledy vloni Šárka Lupečková s Markem Zothem. Letos volba padla na Miroslava Doláka a Romana Panáčka.

Rýmařovský rodák Miroslav Dolák (*1978) je sochař a zlatník. V letech 1994–1998 studoval výtvarné zpracování kovů a drahých kamenů na Střední odborné umělecké škole v Ostravě, v letech 1998–1999 kamenosochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky České v Českém Krumlově a v letech 1999–2003 sochařství u ak. soch. Radima Hankeho na Zlínské vyšší odborné škole umění. V letech 2006–2011 působil jako speciální pedagog na Střední odborné škole umělecké a gymnáziu v Ostravě. V roce 2008 podle návrhu prof. Maria Kotrby realizoval insignie pro Fakultu umění Ostravské univerzity. V letech 2011–2012 pracoval jako restaurátor keramiky v Památkovém ústavu Opava. Poté se usadil v Rýmařově, kde se svou ženou Kateřinou založil rodinu a provozují zlatnictví na Radniční ulici s prodejem autorských šperků pod společnou značkou Archeon.

Jeho volnou sochařskou tvorbu zásadně ovlivňuje šperkařské řemeslo. Plastiky proto nejčastěji vytváří z vosku a ze sádry, občas některou odlije do bronzu. Dalším znakem jeho soch jsou menší rozměry, které nepřesáhnou výšku 60 cm. Miroslav Dolák zpracovává nadčasová témata, biblická (série madon a archandělů), literární (Hamlet) či mytologická (Pan), nebrání se však ani civilním a vitálním námětům (Lyžař, Plavčík, Surfaři, série Kočárky). Díky osobité stylizaci, užitému materiálu, jakož i preciznímu řemeslnému provedení soch pociťujeme, že se setkáváme s klasikou v tom nejlepším smyslu slova.

To Roman Panáček (*1965) se sice narodil v Dambořicích na jižní Moravě, od roku 1966 ale žil ve Vrbně pod Pradědem. Fotografovat začal ve třinácti letech. V roce 1984 odmaturoval na Střední průmyslové škole dřevařské v Hranicích. Pracoval v různých profesích, rok žil v Anglii u rodiny jako au-pair. Zásadní pro něj bylo seznámení se sovineckým fotografem Jindřichem Štreitem, jeho mimořádnými výstavními aktivitami v Sovinci a zájezdy za uměním. Mezníkem se stal rok 2000, kdy se s rodinou přestěhoval do starého tkalcovského domu v Novém Poli. V letech 2010–2015 absolvoval studium na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ve škole vytvořil soubory Sudetenland, Pozůstalosti a Rok na vsi. Průběžně fotografuje v cyklech Sousedi, Jenda, Hospody po Česku, Krávy a Někde jinde.

Zatímco Miroslav Dolák člověka přetváří v symbol zastupující nadčasová témata, pro fotografickou tvorbu Romana Panáčka se stala stěžejním námětem konkrétní krajina s konkrétními obyvateli. Již pětadvacet let žije v malé osadě Novém Poli u Janovic, která mu nabízí každodenní bohatost obrazů neustále přetvářených přírodními změnami, jakož i (ne)organizovaný život novopolské komunity. Právě autorovo hluboké prolnutí s místem, které se mu stalo drahocenným útočištěm, jeho historie, krajina a současní obyvatelé se stali zásadním zdrojem inspirace. V cyklu Sousedi, jenž se od roku 2010 neustále rozrůstá, hlavní novopolští protagonisté žijí, mizí a objevují se na svých zahradách, vyrůstají a stárnou s autorem. Vykonávají své denní činnosti a pravidelně jednou v roce se mění v masopustní bujaré, groteskní a bizarní postavy. Autorovy snímky, kompozičně pevně vystavěné, nikdy však komponované, často umocněné kontrastem ostrosti a rozmazání a postprodukční úpravou barevnosti, neztrácejí radost, ale ani smutek, jistou míru melancholie po uplynulých a stále uplývajících časech. Panáček nenavštěvuje pouze své přátele a sousedy, nýbrž i tvory pasoucí se poklidně na přilehlých loukách – krávy.

Výstavní spojení tvorby těchto autorů nás v nynější dramatické době navrací k uvědomění si podstaty lidského života, která by v našem úsilí o dosažení určité rovnováhy měla být tvořena světem duchovním, metafyzickým, překračujícím všechny naše zkušenosti, a světem reálným, jehož jsme součástí a jejž spoluvytváříme, někdy v peklo, někdy v krajinu poklidu.

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 5/2025

fotogalerie vernisáž

fotogalerie výstava