ALENA KUČEROVÁ - ANTONÍN ŠTREIT - JINDŘICH ŠTREIT: Z PŘÁTELSTVÍ, 5.7.-31.8.2025

V sobotu 5. července byla v Galerii Octopus rýmařovského muzea zahájena mimořádná výstava české grafičky Aleny Kučerové a fotografií Antonína a Jindřicha Štreitových. Zvučnost jmen, jejich význam a věhlas přilákaly v první prázdninové sobotě velké množství návštěvníků. Mimo výtvarníky Inge Koskovou, Anežku Kovalovou či Michala Ožibka dorazil z Prahy i Jan Kopecký, syn autorky, s rodinou. Po Litoměřicích, Litomyšli či Praze vzdává hold Aleně Kučerové i Rýmařov.

Osobnost světově uznávaného fotografa Jindřicha Štreita (*1946) ze Sovince netřeba dlouze představovat. Jeho legendární snímky zachycující život Rýmařovska z cyklu Vesnice je svět jsou známé po celém světě. Ne tak jeho výstavní aktivity realizované od roku 1974 v budově školy v Sovinci; po sametové revoluci s nimi pokračoval na tamním hradě, posléze v Muzeu v Bruntále a v Galerii v kapli Bruntál. Zejména předrevoluční výstavy, koncerty, divadelní představení a organizované zájezdy do pražských ateliérů zasluhují velký obdiv a uznání, jelikož Jindřich Štreit si záměrně vybíral umělce, kterým z důvodu jejich nesouhlasu s dobovou politikou byla zakázána výstavní činnost v centrech, často vázána na jejich obživu. V Sovinci se tak návštěvník mohl setkat s tím nejaktuálnějším, nejkvalitnějším a do jisté míry zakázaným uměním, které u nás právě vznikalo. Zároveň mezi kurátorem Štreitem a vystavujícími vznikaly přátelské vazby, jež v nemálo případech trvají dodnes. Z těchto dlouhotrvajících vztahů nutno zdůraznit tři, kterých si Jindřich Štreit zvláště považuje – s Václavem Boštíkem (1913–2005), Adrienou Šimotovou (1926–2014) a Alenou Kučerovou (*1935), našimi předními výtvarníky oceňovanými (po roce 1989) v tuzemsku i zahraničí.

Galerie Octopus rýmařovského muzea ve spolupráci se sovineckých fotografem věnovala trojici samostatné výstavy. V roce 2022 to byly kresby a malby Václava Boštíka. V roce 2024 následovala výstava Společná setká(vá)ní, prezentující dosud nepublikované Štreitovy snímky Adrieny Šimotové v dialogu s jejími kreslířskými a grafickými díly. A nyní je pozornost věnována Štreitově vztahu s Alenou Kučerovou, která letos oslavila devadesátiny, a její výstava nazvaná Z přátelství je nebývalá hned z několika důvodů.

Přátelství s Alenou Kučerovou započalo v roce 1981 návštěvou ateliéru umělkyně Agnes a Jindřichem Štreitovými s olomouckou výtvarnicí Inge Popelkovou (dnes Koskovou) a jejím chotěm Mariem Popelkou. Vzápětí Alena Kučerová vystavovala v Sovinci, v Krnově a Brně. „Popadá mě hrůza při představě, že bychom se na tom světě třeba vůbec nesešli. Ty a Agnes jste mně připravili senzačně krásný rok!“ zhodnotila Alena Kučerová v dopise Jindřichu Štreitovi. Právě v uveřejnění autentických výňatků (např. o tvorbě, Sovinci, milované jízdě na koni a v autě) z osobních dopisů výtvarnice tkví první mimořádnost.

Druhou vzácnost představují fotografie, které při setkáních pořídil Jindřich Štreit a jeho bratr Antonín (1957–2010), jenž, žijící od osmdesátých let v Praze, s Kučerovou podnikal výlety, fotografoval ji při práci v ateliéru či ještě častěji při jízdě na jejím koni Darovi. Snímky dochované ve formě negativů byly zdigitalizovány a představeny ve velkoformátové podobě na výstavě vůbec poprvé.

Třetí ojedinělost ocení zejména znalci a milovníci umění. Vedle obecně známých grafických kompozic autorky s figurálními motivy pro léto tak příhodnými, jako je plavání, saunování, koupání v moři, dále zvířecími motivy králíků, koček či tolik milovaných koní prostor opanují krajiny, ale i slavné geometrické kompozice (z cyklu Páskové motivy). Všechny autorka vytvořila originální metodou – proděravěním (perforací) plechové matrice šídlem či hřebíkem. Zobrazený motiv neohraničuje linie, nýbrž řada bodů, teček, které při obtištění na papír vytvářejí efekt perliček či bublinek. Sama autorka o svých perforovaných pleších a tiscích napsala: „Přála bych si, aby jednou, až se dají moje děrované plechy, listy vedle sebe ve větším množství, – aby působily jako fičení větru a bublání vody, že tyto zvuky provázejí pohyb. Nad tím by ještě měl zvučet tón speciálního pohybu, pohybu dorozumění.“

Tyto slavné tisky – Větší vlna, Moře, Neposedné děti (Letní den), Koupání či Pilování… – doplňují na panelech instalovaných přímo na zemi vystavené práce, které autorka odsoudila ke zničení, Jindřich Štreit je však (s jejím vědomím) při svých návštěvách zachránil. Nikdy nebyly publikovány, nikdy nebyly vystaveny. Přípravná, experimentální, procesuální díla dovolují nahlédnout přímo pod ruce autorky, která po celý svůj život zůstala osobitá, a to jak ve své skromnosti a pokoře, tak ve výtvarné tvorbě, za kterou navzdory československému, represivnímu normalizačnímu systému získala ta nejprestižnější ocenění třeba v Paříži, San Franciscu či Krakově a kterou vystavila například v Paříži, Montrealu, New Yorku, Rotterdamu či Essenu. Rýmařovská výstava bude k vidění do 31. srpna. Nenechte si ji ujít!

Michal Vyhlídal

Rýmařovský horizont 7/2025